Bez čísla se nikdo nedovolá

Jak zřejmě všichni víme, je telefonování hodně užitečná záležitost. Díky tomu můžeme být v kontaktu s kdekým a můžeme zastihnout pomalu kohokoliv, kdekoliv a kdykoliv. Protože k tomu, abychom si mohli aspoň tímto způsobem promluvit s druhým člověkem, potřebujeme jenom dvě věci. Telefon a jeho telefonní číslo. Plus samozřejmě skutečnosti, kterými se teď nebudu zaobírat, jako je nabití mobilního telefonu, dobití kreditu nebo dostatečně silný signál v místě, kde se dotyčný a my nacházíme. Prostě potřebujeme telefon a číslo toho, koho chceme kontaktovat.

Případně ten druhý potřebuje číslo naše, pokud by on chtěl volat nám. Potřebujeme zkrátka znát onu kombinaci devíti číslic a předvolbu, jinak máme smůlu. Bez toho se sice dovoláme, ale je těžko říci, komu. A to by byla logicky nesmyslná činnost. To dělají snad jedině nějaké ty automaty, mající za úkol oslovovat kohokoliv s nějakou reklamní nabídkou. A to my nejsme. K tomu, abychom se mohli dovolat tomu, s kým zrovna potřebujeme mluvit, tedy potřebujeme znát jeho číslo. Abychom ho vytočili. To číslo, ne toho volaného, pochopitelně. A abychom taková čísla, jichž obvykle využíváme více, úměrně počtu lidí, se kterými někdy mluvit chceme nebo potřebujeme, nezapomněli, různě si je poznamenáváme.

Nelze si tolik čísel zapamatovat a chybovat se v nich pochopitelně nesmí, chceme-li mluvit vždy s tím, koho zrovna sháníme, a proto si je někdo ukládá do telefonu a někdo třeba zapisuje na nějaký papír. Ale takové záznamy se mohou také lehce ztratit. Telefon se rozbije nebo ztratí, papírek skončí neznámo kde, a je po kontaktu. Pokud si ho nepamatujeme. A obvykle si ho nepamatujeme. A jaká čísla nám pak tedy zůstanou, která že si bezpečně pamatujeme? Přece ta, která jsou snadno zapamatovatelná. A kterých je málo. Ale byť je jich málo, někdo je má. Protože někomu nabídnou třeba takové snadno zapamatovatelné číslo jako 778222111 Vipcisla. A kdo si u nich takové číslo pořídí, toho ti volající spíše nikdy nezapomenou.