Zpracování odpadu při výrobě hliníku je náročný proces

Hliník je lehký kov, kterého je zapotřebí v průmyslové výrobě již desítky let. Při průmyslovém zpracování hliníkových slitin však dochází ke vzniku jemných prachových částeček, tzv. stěrů. Jedná se o nebezpečný odpad při výrobě, který ovšem vyžaduje další technologické úpravy, aby mohl být zpracován a skladován. Hliníkový stěr obsahuje přibližné rozmezí od 20 do 70 procent čistého hliníku a zbytek stěru je různorodého složení.  Vlivem atmosférické vlhkosti nebo při kontaktu s vodou pak stěry vytváří nebezpečné chemické sloučeniny, např. vodík, amoniak a metan. Rozpustné chemické látky jsou navíc do vody vyplavovány a hrozí kontaminace okolního prostředí.

Hliník je obecně silně reaktivní kov

Stěry vznikají především v důsledku zpracování hliníkových rud a odpadového hliníku v tavicích pecích. Roztavený hliník se při teplotách od 750 do 900 stupňů stává silně reaktivním činidlem, slučuje se s rafinačními solemi a atmosférickým dusíkem a kyslíkem za vzniku různorodých sloučenin. Při výrobě a zpracování hliníku se v České republice vytvoří přibližně 3000 tun hliníkových stěrů ročně. Není to tedy zanedbatelné množství odpadu a ten je nutno náležitě zpracovat, zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. totiž zakazuje likvidaci takového materiálu přímým ukládáním na skládky. Obecně tento zákon zakazuje skládkovat odpady hořlavé, výbušné, infekční a takové, jejichž schopností je tvořit v kontaktu s vodou a vzduchem jedovaté plyny.

Jak se hliníkový stěr zpracovává?

Jde o kombinaci chemické a mechanické úpravy odpadu, která je patentově chráněna. Stěry se nejprve mechanicky třídí a rozemílají, hrubší frakce jsou dále využitelné a naopak jemný prach je silně reaktivní a pro další využití není vhodný. Při zpracování ve speciálním reaktoru dochází za zvýšeného tlaku a teploty k chemickému rozkladu nitridů a karbidů. Kovový hliník se hydratuje a vznikající plyny (amoniak, vodík a metan) se termicky rozkládají při spalování ve spalovacích komorách.
Vzniklé rozpustné soli hliníku se po odfiltrování využívají k dalšímu tavení hliníku a mědi. Oxid hlinitý provázející zpracování stěru se pak využije v tzv. sekundární metalurgii, prodává se pod názvem Alcaten a jeho vlastnosti jsou dokonce výhodnější, než u dříve používaného minerálu kazivce (fluoridu vápenatého CaF2.)